VLAK ,, ŽIVOT "
Před časem jsem četl knihu,ve které byl život přirovnán k cestě vlakem.
Je to vyjímečně zajímavé čtení pod podmínkou,že ho správně interpretujeme.
Život není nic jiného,než cesta vlakem,skládající se z nastupování a vystupo-
vání,plná nehod,příjemných překvapení a též hlubokého smutku.
Narozením nasedáme do vlaku a potkáváme v něm osoby,se kterými
bychom si přáli zůstat po celou cestu : naše rodiče.
Bohužel,pravda je jiná.Oni na nějaké stanici vystupují,zbavujíce nás své
citlivosti a nenahraditelné vazby k nim.To ale nepřekáží tomu,aby nastoupili
jiné osoby,které se pro nás stanou velmi důležitými.
Přicházejí naši sourozenci,přátelé a v neposlední řadě lásky.
Mezi osobami,které cestují tímto vlakem se najdou i tací,kteří se přišli jen svézt.
Tací,kteří při cestování vyvolávají jen smutek....A též tací,kteří chodí
po vlaku a jsou stále připraveni pomoci nemohoucím.Mnozí po vystoupení
zanechávají po sobě stálou citlivost a krásné vzpomínky....
Jiní vystoupí tak nepozorovaně,že si ani neuvědomíme,že uvolnili
místo.
Je zajímavé,že někteří cestující,které nejvíc milujeme,obsadili místa
ve vagonech,které jsou nejdál od toho našeho.Proto budeme muset
přežít naši cestu bez nich.
Samozřejmě nic nebrání tomu,abychom se během cesty rozhodli a,i když
s těžkostmi,opustili náš vagon a vypravili se k nim...Ale bohužel,už si
nebudeme moci sednout vedle nich,protože toto místo už bude
obsazené jinou osobou.
Nevadí, naše cesta vlakem vypadá právě takto : je plná výzev,
snů,fantazie,očekáváními a rozloučeními...
ALE NIKDY NÁVRATŮ...
A proto chceme absolvovat naši cestu co nejlépe,jak se dá.Pokusme se
navázat známost s každým cestujícím,který se nachází nebo přistoupí do
našeho vagonu,hledajíc v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.
Pamatujme,že se v každém momentě mohou zakoktat a my jim pravdě-
podobně budeme muset porozumět.Protože i nám se mnohokrát bude
plést jazyk,a budeme rádi,když se najde někdo,kdo porozumí nám.
Velké tajemství na konci cesty spočívá v tom,že se nikdy nedozvíme,
na jaké stanici a kdy vystupujeme,ani kde vystupují naši společníci,
a dokonce ani ten,kdo má místo po našem boku.
Zamýšlím se ,jestli ve chvíli,kdy vystoupím z vlaku,pocítím nostalgii...
Věřím,že ano.Odloučit se od některých přátel,se kterými jsem cestoval,bude bolestné.
Dovolit, aby moje děti zůstali samy,bude velmi smutné.Ale držím se
naděje,že až přijdu na hlavní stanici,uvidím je přicházet s batohem,který
při nastupování neměli.Myšlenka,že jsem se přičinil o to,aby se jejich
batoh zvětšoval a stával se hodnotnějším,mě dělá šťastným...
Starejme se a žijme tak,aby,když přijde chvíle vystupování,na našem
prázdném místě zůstala citlivost a milé vzpomínky pro ty,kteří
pokračují v cestě.
Tobě,který se náhodou ocitneš na mé cestě a záleží mi na tobě,přeji....
........ŠŤASTNOU CESTU.......
Žádné komentáře:
Okomentovat