Almas

Jednorožec

Asi není na naší planetě národ,v kterého mýtech by se alespoň

            jednou nevzpomělo bájné zvíře,které už svým zjevem vyzařuje

               takovou něhu.....Lásku...Klid...Mír

          Kam tento tvor přijde,i nejlítější šelma se uklidní a začne vrnět jako

          domácí kočka,mazlící se s dlaní své milované paní...

Divoká lvice lovící maso pro svého druha,i krvelačný tygr se svým

            planoucím pohledem,v jeho přítomnosti zkrotnou,a nasyceni láskou

            zapomenou na hlad...,stádo antilop,zneklidněné přítomností svých

            odvěkých nepřátel se příchodem tohoto posla míru zase uklidní a

dovolí levhartovi,aby se jim o srst otíral a hrál si a mazlil se s jejich

              mláďaty......

Tento bájný tvor svými kopýtky hladí trávu, a ta se ješitně

           napřimuje,naplněná hrdostí,že ji Jednorožec poctil svou nejbližší

           přítomností...

Plevel,do té doby dusící kvítka sedmikrásek ustoupí,dovolí se jim

nadechnout a poznat blaho slunečních paprsků, a stromy  svým listím

           se snaží vrhat stín do cesty pomalu kráčející něžné křehkosti...

           I slunce mírní své žhavé šípy,a vítr se promění v chladící vánek,

           když přichází Jednorožec....

Když do stepí,savan a džunglí země byl odeslán člověk,vládla na

světě harmonie,a Adam s Evou,jako poslední svědci ráje, Jednorožce

            znali a přátelili se s ním...

   Ale  jejich děti se už nechtěli spokojit s potravou,jakou jim nabízelo

obdělávání půdy,a toužili po jednodušším a míň namáhavém způsobu

            obživy.Stali se lovci.

  Fascinovala je lehkost a jednoduchost ulovení takového tvora jako

byl Jednorožec,protože ten nikdy nemusel utíkat před nikým,a nevědě,

           co je to bránit se a ukrývat...

           Sám a dobrovolně přicházel k Adamovým dětem a něžně si chtěl

            otírat nozdry o ramena Kainových potomků.

          Děti Adama nechápali účel existence tohoto tvora,chtěli jíst!

                 Veselit se...Radovat...

             Čím dál tím víc rostl u člověka sklon k poživačnosti,prostému

             konzumu a potřebě přijímat,tím dál víc zapoměl dávat...

      A Jednorožec,tento symbol čistoty a panenství se vytrácel ze savan,

             lesů,stepí...

Láska se proměnila na lásku tělesnou a pomíjející,a lidé,kterým

             chyběla ta duchovní,něžná a bezpodmínečně dávající,si pracně

             vzpomínají na tvora,který prý kdysi byl takový,jenom se někde

             vytratil...

Pátrají v legendách jak vypadal,hledají v náhorních plošinách

zapadlých kontinentů,skládají střípky svědectví starých písemností...

Mnozí to vzdali,vědecky zdůvodňují jeho neexistenci,dokládají

anatomické posudky,legendy odsuzují jako pavědu a roh Jednorožce

            s jeho magickými vlastnostmi se zaměňuje s rohem nějakého Narvala...

             Takový tvor prý nikdy nemohl existovat!

Nikdo už si nemůže pamatovat,jak vypadal Jednorožec,protože se

           vytratil,odešel do nepřístupných pralesů,kde zatím nemá člověk se

           svými nízkými potřebami co dělat.Ale on na něj nezapoměl,občas,

ale jenom vzácně se někomu zjeví ve snu se svou pravou podobou a

           jenom se na něj dívá....

             Přenese část své něhy na něj.

             Otře si nozdry o jeho rameno a vnese klid a mír do jeho

          nepokojného srdce...Pohodí hřívou a odchází...

         Když se takový člověk probudí....

Pamatuje si,že jej pohladilo něco jemného....

Hedvábného....